Vítejte u zpráv z roku raz dva. Tedy pardon, 2073/2074. Čím začít? Pro pořádek snad složením našeho modrého vytuněného prefektstva. Petr Wagrer po dlouhých letech opustil modrou židličku a – jak už to tak bývá – bohužel zmizel v propadlišti dějin. Prosím o minutu ticha. Také čerstvá držitelka zlatého odznaku Ashleen Jude Newmanová na kolejním výsluní dlouho nevydržela a raději se vrátila mezi nás, modré smrtelníky.

Bylo tedy třeba rozhodnout o tom, kdo bude nejlépe reprezentovat modrou kolej na primusské a posléze dvou prefetských židlích. Ředitelka koleje Ayana Black se poprvé v historii rozhodla vypořádat s tímto problémem formou celokolejních voleb. Do čela Havraspáru byla zvolena dlouholetá prefektka Jane McGuire, prefektské odznaky přijaly Elizabeth McCainová(studentka tehdejšího čtvrtého ročníku a dalo by se říci „duše Havraspáru“) a šéfová Modrých Listů Yrsa Thorkelsdóttir (Za to jméno by jí měli zavřít – nemálo studentů a profesorů už si na něm zlomilo jazyk. Ti moudřejší jí oslovují jen „Yrsa“.).

Yrsa, jak už bylo řečeno, stále šéfovala Modrým Listům. Ty ale počaly trpět nedostatkem aktivních redaktorů a celkově pro ně tento školní rok nebyl příliš příznivý, ačkoliv zejména Elizabeth McCainová, Lucia Lex Liu a Jessica Alia Lektro dělaly, co se dalo.

Taktéž havraspárské fórum se utěšeně rozrůstalo a žilo. Jednou z věcí, které zde Havraspárští studenti řešili, byla hudební skupina Mystery. Zde stojí za zmínku jméno Arianus T. Chadwick. Tento výstřední prvák udělal pro slávu Mystery opravdu hodně a patří mu za to poděkování.

Dalšími osobnostmi tohoto roku byli: Keira Black, Will Caullová, Isabella J. Smith, Sneaky Rossi, Alex Petrov, Rodriguez Crillions, Sheila Anderson a Sysi Lumpíková.

Na počátku roku se stala hrozná věc. Několik nováčků vtrhlo do Hradu jen tak, bez ohlášení. Zděšený hradní personál trval na jejich okamžitém odjezdu (To dá rozum, komu by se chtěly trávit prázdniny ve škole?). Nakonec se situace vyřešila ke spokojenosti všech – nováčci odjeli a vrátili se až na začátku nového školního roku.

Zápis do výuky je každoročně velice zajímavá a zábavná záležitost. Mnoho předmětů ubude, mnoho přibude a chudák student aby se v tom vyznal. Nejinak tomu bylo v tomto roce. Do osnov se „vrátil“ NOS, jinými slovy psychologie doplněná o další předměty. V tomto roce škola také zažila velkou slávu – předávaly se zde vůbec první absolventské diplomy OVCE od znovuotevření školy v roce 2066.

Ale snad vůbec největší událostí byla svatba. Ano, vážení. Pravá kouzelnická svatba. Své ‚Ano‘ si řekli Freya Ränen a Timoty J. Arbaton. Novomanželům zahrála i havraspárská hudební skupina Mystery.

Přišly Vánoce a s nimi takové ty obvyklé věci jako zdobení stromku a podobně. Opět byla vyhlášena soutěž o nejhezčí kolejní stromek, která ale bohužel nebyla poté vyhodnocena. To ale havraspárským studentům nevadilo. Věděli totiž, že jejich stromek je nejkrásnější i tak. Náladu jim jistě zvedlo i zkoulování profesorského sboru a milých spolužáků. Aneb agresivní sklony byly opět ukojeny a mohlo se vesele pokračovat dále.

Cosi podivného se jednoho jarního odpoledne (ano, ze zimy rovnou do jara – to je to globální oteplování – jestlipak třídíte odpad, hm?!) počalo dít v pátém patře. Tedy, sídlí tam Studentská rada, ale ta byla podivná vždy, takže to s dovolením přeskočíme. Najednou byly odtamtud slyšet rány a člověk aby se bál, že zakopne o všechny ty pobíhající skřítky. Co to? Ach ano, díváme se do okamžiku, kdy začala potichoučku polehoučku vznikat klubovna.

Hrad bez klubovny? Že nebylo co dělat? Ale to se pletete, milí čtenáři. Tak třeba ona velká akce s hledáním velikonočních vajec, které někdo zákeřně ukradl. To se havraspárští studenti zase jednou nalítali (o jazycích na vestě nemáme žádné zprávy).

Anebo lítý boj s Chronemocí, která postihovala krásné, štíhlé a chytré obyvatele Hradu (takže lehlo jen pouhých 75% Hradu) a podle dostupných informací se vyznačovala neovladatelnou potřebou chrochtat. Naštěstí nedlouho po vypuknutí epidemie se odborníci vytasili s lékem -škoda, mohla to být docela zábava.

Co tu máme dál? Ach ano, dva kolejní ředitelé se rozhodli vzdát svých křesel a vypařit se z očí veřejnosti. Žluté madam kolejní Mehunefer Goldhair Lomnisciente se to povedlo a na její místo nastoupila profesorka Freya Ränen Arbaton. Sir Thomas Stanley již tolik úspěšný nebyl, ředitel Michael Y. Lobber jej ve funkci ponechal. „Zmijozelské žezlo dostane sir Thomas Stanley zpátky, protože se k němu hodí nejlíp.“ A bylo to.

Školní pohár se znovu ocitl v rukou Mrzimoru, naše milovaná kolej obsadila krásné druhé místo.

Prolog ~ 1. ~ 2. ~ 3. ~ 4. ~ 5. ~ 6. ~ 7. ~ 8. ~ 9. ~ 10. ~ 11. ~ 12. ~ 13. ~ 14. ~ 15. ~ 16. ~ 17.~ 18. ~ 19. ~ 20. ~ 21. ~ 22. ~ 23. ~ 24. ~ 25. ~ 26. ~ 27. ~ 28. ~ 29. ~ Epilog