Proč chci jet na Mistrovství světa, koho bych vzala s sebou a proč bych něco takového měla vyhrát zrovna já
Gwendolyn Bingley dávající vypracování v den uzávěrky soutěže na sekretariát, pár týdnů zpátky jej píšící a do této chvíle vedoucí k dokonalosti. Ta, jejíž brk škrábal po kusu tohoto pergamenu za účelem napsat co nejlepší text, aby lístky byly její. Co k tomu dodat?
Že již odmala se učila létat na malém dětském košťátku.
Že z Famfrpálu v průběhu jí bylo předčítáno v době, kdy sama číst neuměla.
Že jakmile se číst naučila, byl Famfrpál v průběhu věků jednou z prvních knih, kterou sama přečetla.
Že si začala schovávat výstřižky z novin, kde byla zmínka o Applebyských šípech.
Že její první lety na skutečném koštěti nedopadaly příliš slavně.
Že padala.
Že se jí třásly ruce.
Ale že se nebála.
Že trénovala.
Že to nevzdala.
Že teď létat umí. (Jen se podívejte na ty výborné, co má z létání!)
Že je chytačkou havraspárského famfrpálového týmu.
Že je létání jedním z jejích největších koníčků.
Že dodnes fandí Applebyským šípům.
Že jejím snem je podívat se na mistrovství.
Že by s sebou vzala taťku, protože on ji k létání po celý čas vedl. Koneckonců on by se taky rád podíval na mistrovství, dokonce skoro stejně jako by chtěla ona.
Pokud to není jasné – Gwendolyn Bingley, to jest já.
Proč bych ale zrovna já měla vyhrát?
Protože… Není již to, o čem se zmiňuji v první části, něčím, co bych mohla uvést jako důvod?
Nabízí se argument, že takových jako já je mnoho. Jakkoliv odvážně budu tentokrát znít, napíšu to. S nabízeným argumentem nesouhlasím.
Gwendolyn Bingley, 3. ročník