Známkové poprvé
První úkol, první známka a očekávání, které se v jeden jediný moment snoubilo v naději, víru a neskutečnou touhu. Takový moment nastává jen málokdy.
Jakmile profesor zahájil prváckou hodinu Obrany proti černé magii, mávl hůlkou a ke každému studentovi se snesl již opravený úkol. Ten první úkol. I mně přistál na lavici svitek pergamenu, moc dobře znám mému zraku. Byla jsem si jistá, že nemám nedostatečnou, vlastně jsem věděla i to, že nemám horší než chvalitebnou. Jak moc se však má práce přiblížila vzoru perfektní a bezchybné?
Protiřečila jsem si soustavným zavíráním očí a dějícího se rozevírání svitku. A pak se to stalo. Spadla mi čelist. Doslova mě objímal vřelý pocit štěstí a můj mozek musel jen stěží odolávat návalu endorfinů. Jako bych vypila lektvar Felix Felicis.
Vynikající.
Rozhodně nebyla mou poslední, proto bych taky ocenila rozšíření vysvědčení o takovouhle známku.
Gwendolyn Bingley, 3. ročník
5. místo