Popis toho, co jsem se naučila: Já prosím, jsem se naučila vychovávat svého starší bratra. Ano, není to chyba tisku, nebo snad psaní, ale je to opravdu tak, staršího bratra. A ztvárním to básní.
Leckdo by snad námitek měl,
když mladší staršího vychovávat by chtěl.
Já s mým bratrem jsme však důkaz,
že věk je u nás jenom úkaz.
Já svých sladkých jedenáct,
bratrovi táhne na dvacet,
kdokoliv kdo viděl by nás,
oči by začal vzhůru obracet.
Bratr viděl mě o prázdninách po osmi letech,
a že to bylo setkání radostné,
jeho výchovné schopnosti, na rozdíl od těch v letech,
byly opravdu víc než žalostné.
A tak já nebohá chudinka,
musela jsem hrát mámu i tatínka.
Každé ráno budit toho ospalce,
aby se uráčil jít do práce.
Mít za něj nádobí,
i když už dávno kouzla zná,
to se prý totiž rozumí,
že práce v kuchyni je ženská.
Jen vařit mě chytrák nenechal,
že prý otrávit se nesmí dát,
možná proto každý večer domů spěchal,
aby oběd nám mohl dobrý dopřát.
Jacqueline G. Ravensmith, 1. ročník
3. místo