Rovnoprávnost pro všechny! Takovýmto heslem se řídí společnost, jak ji známe dnes. Můžeme to nazvat moderním trendem či snahou o vybudování stability. Ale vždy tomu tak nebylo. Kouzelnická společnost si prošla mnohým, především v samotných počátcích své existence, které se na míle lišily od dnešní sofistikované struktury etických doporučení, řádů a zásad, z kterýchž některé vyplývají z lidské přirozenosti, jiné zaštiťuje Ministerstvo kouzel. Existují zde ale i výjimky a tou může být mimo jiné koncept čisté krve. Ptáte se, co že to vlastně je? Může být rovnoprávnost skutečně tím správným krokem? Je skutečně těžké, správně zodpovědět etické otázky a dokonce bych se odvážil tvrdit, že správná a definitivní odpověď neexistuje. Jak tedy můžeme vědět, že se společnost „zlepšila“? Nebo jsou snad mudlové invazivní druh, který se snaží zdecimovat naši dnes už tak řídnoucí kouzelnickou čistokrevnost?
Myšlenka konceptu čisté krve sahá do dávné minulosti, řečeným zakladatelem této myšlenky nebyl nikdo jiný než mocný a uznávaný kouzelník Salazar Zmijozel. Ano, je to ten stejný Salazar Zmijozel, který se podílel na vybudování školy čar a kouzel v Bradavicích. A právě otázka školní docházky dala vzniknout této myšlence. Zmijozel totiž neuznával kouzelníky z mudlovských rodin. Jelikož se nejednalo o tzv. čistokrevné kouzelníky. Později došlo k rozdělení kouzelníků do jakýchsi pomyslných kast, jednalo se o čistokrevné, smíšené a kouzelníky z mudlovských rodin. Princip tohoto rozdělení je jednoduchý, čím více mudlovské krve, tím podřadnější kouzelník je. Jelikož pouze čistokrevní, ti kteří mají v rodokmenu pouze kouzelníky, jsou skuteční kouzelníci a ostatní míšenci či vulgárně označení mudlovští šmejdi pouze ničí dobré jméno kouzelníků.
Nechci zde nikoho zpochybňovat. Musíme si uvědomit, že tento koncept vznikl v dobách, kdy bylo utajení kouzelnické společnosti zásadní. Pokud došlo k prozrazení, téměř okamžitě následovala šibenice, hranice či mučení. Proto se kouzelníci stranili mudlů a pomyšlení na uzavření posvátného svazku manželského bylo nemyslitelné. Především proto, že by se mudlovskému společníkovi dříve nebo později musel kouzelník přiznat, pokud by tak neučinil, existovalo zde velké riziko, že k prozrazení stejně dříve či později dojde. A domnívám se, že především tato situace, vzájemná nedůvěra mezi kouzelníky a mudly byla pomyslným benzínem, který koncept čisté krve po dlouhá staletí živil.
Jak ale můžeme říci, že rovnoprávnost je tím správným krokem? Někdo by mohl namítnout, že jsme všichni lidské bytosti. Jiný zase, že se jedná o míchání jablek s hruškami. Inu, myslím si, že mezi kouzelníky a mudly není zase tak velký rozdíl. Pokud se na to podíváme z čistě biologického hlediska, naše potřeby jsou totožné. Pouze naše životní styly se liší. A proč bychom měli být právě my těmi, kteří jsou lepší nebo nad někým? Stejně tak mohou uvažovat i mudlové a argumentovat svou vědou a technikou, která je zase mimo naše chápání. Především a právě proto si myslím, že celý koncept čisté krve je zbytečný. Jelikož neexistuje kouzelník, jehož dovednosti by byly limitovány krví či rodokmenem. Ano, musíme přiznat, že kouzelníci z čistokrevných rodin mohou mít predispozice k většímu kouzelnickému talentu, ale pravidlem to není. Navíc existují i kouzelníci z čistě mudlovských rodin, kteří se vyrovnají nebo dokonce překonají mnohé čistokrevné kouzelníky.
Někdo by se mohl ptát, jak je na tom kouzelnická společnost dnes? Je to lepší či horší než v minulosti? A jak to vlastně poznat, co je měřítkem správnosti? Stačí se podívat všude kolem sebe. Dle mého názoru je na tom společnost v dnešní době o mnohem lépe než v minulosti a zde jsou má zdůvodnění. Když se podíváme do minulosti, existoval zde strach z prozrazení, nedůvěra mezi mudly a kouzelníky, vzájemná nenávist mezi zastánci čistokrevného původu a ostatními kouzelníky. Řekl bych, že společnost v tehdejších dobách svíraly okovy strachu, jelikož otázka společné etiky byla velmi striktní a žádná chybička se nepromíjela. Právě naopak, téměř vždy byla trestána smrtí. Naproti tomu dnes žijeme s mudly troufám si říct v souladu. Kouzelníci si mohou svobodně volit své druhy v řadách mudlů a neexistuje žádné nařízení či zákon, který by to zakazoval. Zrušení tohoto nařízení bylo dle mého velkým krokem kupředu. Stejně tak už neexistuje nenávist mezi kouzelníky samotnými.
Zastánci konceptu čisté krve tvrdí, nebo si alespoň myslí, že mudlové jsou podřadní. Znečišťují kouzelnickou krev a ničí tak náš původní staletí starý původ. Jsou tak invazivním druhem, který je potřeba vymýtit. I na toto existují pádné argumenty. Jedná se o výzkumy samotného ministerstva, které poukázaly na to, že rodiny, které se snaží udržet si status tzv. čistokrevných kouzelníků, se mnohdy uchylují k rodinným sňatkům. Sestřenice si vezme svého bratrance a podobně. Navíc je právě díky tomuto „řešení“ zvýšený výskyt mentálních i fyzických chorob u potomků pocházejících z rodinného sňatku. Stejně jako tomu bylo ve starodávném Egyptě, kdy se faraóni snažili udržet svůj majetek v rodinách, proto zvolili stejné řešení. Dle mého to zavání fanatismem a xenofobií, ale kdo jsem já, abych někoho soudil? Dalším nevyvratitelným faktem je i to, že se kouzelníci či chcete-li děti s kouzelnickým talentem, rodí do rodin mudlů, kteří nemají žádné kouzelnické předky. Pokud by to bylo proti přírodě, jak mnozí odpůrci mudlů tvrdí, proč by se tomu tak dělo?
Dovolte mi tedy, abych shrnul to, co se snažím vylíčit v odstavcích výše. Od vzniku kouzelnické společnosti jako takové uplynula dlouhá staletí. A stejně jako vše i my jsme se museli vyvíjet, přizpůsobit se, rozšířit si obzory. Na otázku konceptu čisté krve existují mnohé odpovědi, já svou uvedl výše. Myslím, že se jedná o jistou formu fanatismu a jsem nesmírně rád, že se společnost vyvinula ve společnost, kterou je nyní. Protože stejně jako my, tak i mudlové zde mají své právoplatné místo a životní styl by neměl být překážkou a už v žádném případě kritériem, dle kterého by se měl volit životní partner. Pomyslné smíšení našich dvou společností vítám a myslím si, že nám v mnohém prospěla. Přeci jenom bychom bez mudlů mohli s trochou nadsázky vypadat jako čarodějnice, kterými straší své děti. Bradavicemi pokryté krvelačné stvůry, kterými dozajista nejsme.
Zacharias Madley, 2. ročník
3. místo