V podvečer u jezera sama sedím
Do jeho vln zamyšleně hledím
Jakého patrona bych mohla mít
Snažím se si nejdřív vyjasnit
Napadá mně rozhodně zvířat fůra
Zdá se, že vybrat si bude noční můra
Měl by to být věrný přítel člověka
Nebo radši jeho hrůza odvěká?
V tom přijde kamarádka moje
Tak svěřím jim trápení svoje
Zamyšleně na mě chvilku hledí
Pak podrbe se, jako když ji něco svědí
A vyhrkne, to je jasné jako facka
Tvým patronem stane se kočka
Zatvářím se trochu nesměle
Ona na mě mrkne vesele
Tak si to vezmeme po pořádku
Co třeba tvá záliba v pořádku
Na zemi jsem jen smítko měla
A už si mě pěkně zostra sjela
Nejsi teda moc velká mazlivka
To nevadí, taková je třeba britka
Ani taková elegance ti není cizí
A tvé věci někdy podivně zmizí.
Stejně jako to kotě hravé
I tebe zabaví klubko plavé
Nakonec si však povzdychne smutně
Naučit lézt po stromech musím tě nutně.
Argumenty vzala jsem si k srdci
A skládám báseň, na závěr rci
O patronovi kočičím budu snít
Ať nemusím to později přebásnit.
I když jak moudré knihy praví
Málokdo o podobě patrona ví
Takže to třeba nakonec
Může být velký mravenec
Patricia A. Silverlime, 2. ročník