Z nádvoří se dá jít protentokrát hned do dvou hradů. Jeden je ten známý, Bradavický, druhý je o poznání menší a z perníku. Vypadá jako nápodoba toho velkého, i když různé věže se nevyskytují na správných místech, cimbuří je občas spíše symbolické a z jedné věže vede k zemi zatočená sněhová skluzavka.
Celá socha, kterou Havraspár vytvořil, má přibližně dva metry na výšku a vede k ní přístupová nakloněná rovina udupaného sněhu. Má výšku dvou perníkových plátů, které jsou vůči sobě o polovinu posunuté, jako cihly, a kromě toho ještě spojené tenčími perníkovými trámy, které zakrývají všechny spoje.
Nejedná se ale o prostou hnědou stavbu, to platí jen o trámech a střechách. Jednotlivé stěny mají barevné nádechy a lemování, u jednoho rohu je vylepená duha z lentilek. Vůbec je celý hrad zevnitř i zvenčí pokryt sladkostmi. Sušenky, kokos, lízátka, bonbóny, řetězy z pendreků, mašličky z cukrkandlu, marcipánová okénka… všechno tam je. Sedm pater je naznačených zvláštními blankytnými obdélníky, které v přítmí vydávají slabou záři a znalec sortimentu Medového ráje by v nich objevil Vždybezpečný papír (svítí ve tmě, kus 3 sk). Vůbec to vypadá, že Havraspár na postavení své sochy nejspíše vykradl celý medový ráj.
Dohromady s bílým sněhem, který postupně vytváří čepici střechám, vytváří celé dílo dojem velmi chutný a pohostinný.
Však není třeba ho obdivovat jen zvenčí. V místě vstupní brány má malý hrad otevřené dveře vyrobené taktéž z perníku, které se ale nezavírají. Vychází z nich vždy jemné světlo, jaké vydává sluneční lektvar, a ihned je vidět, že vnitřek hradu Hradu neodpovídá už vůbec. Naproti dveřím je stěna z piškotu, takže si člověk musí ihned vybrat, jestli jít vlevo, nebo vpravo. Ano, v hradě se nachází bludiště, ve kterém může každý vyzkoušet své štěstí a orientaci.
Stačí pouze vejít dovnitř.
Sepsala: Ishika Samuels