Havraspárský sněhulák svou pozici zaujal na nádvoří, blíže ke vstupní bráně hradu. Zde, před vysokým stromem, postává monumentální sněžný muž, který stavbou připomíná klasického sněhuláka, avšak černý plášť, jenž pokrývá jeho ramena a záda, dává jasně najevo, že tohle nebude jen výtvor na zahnání nudy několika studentů. Na ramenou mu třímá velký orel s roztaženými křídly a rozevřeným zobákem, jež poukazuje na kolejní příslušnost – v očích se mu třpytí dva modré kamínky a křídla jsou zdobena tmavými pírky. Kolejní příslušnost lze odhadnout i podle bronzovo-modré šály; ta se vine okolo sněhulákova krku.
Bílou hlavu zdobí černá buřinka, kterou má sněžný muž posunutou dozadu, do týla. Dvě bronzové oči shlíží na svět, skryté za obroučkami lesklých kulatých brýlí s jedním prasklým sklíčkem. Místo nosu má sněhulák obří blyštivý rampouch, pod nímž se nachází ústa ze stříbrných knoflíčků, roztažená v širokém úsměvu.
Knoflíky jsou však k nalezení i na „trupu“; svisle se zde táhnou od šály až po zem ve dvou různobarevných řadách; ty vypadají, jako by je nasbírali studenti koleje a pak je bez rozmyšlení naskládali na bílou postavičku.
V jedné ledové ruce – té pravé – sněhulák svírá lucerničku, která, obzvláště v noci, září modrým svitem. Naopak v levé ruce svírá malé krmítko, kde je zob pro ptactvo, jež obletuje pozemky.
Každou chviličkou se náhle od sněhuláka rozprchne několik menších sněhobílých bytůstek – malých sněhuláčků, kteří udělají ve vzduchu několik piruet, jako by to byli krasobruslaři, načež se rozprsknou ve sněhovou závěj.
Sepsal: Christian W. Leighton