Havraspárský stromek vypadá na první pohled opravdu tradičně a nezajímavě. Je to pěkná borovička vysoká asi metr a půl, není to tedy žádný obr mezi stromečky. Je ověšena slámovými ozdobami a zasazena v keramickém květináči naplněném zeminou, takže pěkně stojí na podtácku, který je položen pod ní.
Podtácek je plechový, kruhového tvaru a mnohem větší, než obvykle podtácky bývají. V průměru má přibližně metr a půl. Po jeho okrajích je barvičkami vyveden jednoduchý vzor, na první pohled ručně dělaný. Skládá se z drobných oranžových plamínků s červenými a žlutými detaily. Jednotlivé malé ohýnky, směřující ke středu podtácku, jsou od sebe odděleny bronzovými puntíky.
Mezi vzorem a středem podtácku se nachází ještě jeden kruh. Ten je tvořen z velkých svící poskládaných natěsno vedle sebe. Svíce jsou přibližně třicet centimetrů vysoké, deset široké a barevně i typově se dost podobají těm, které osvětlují Velkou síň.
Samotný stromeček je ozdobený dost typicky. Na jeho větvích jsou rovnoměrně zavěšené ozdobičky ze slámy, doplněné o stužky, které tvoří jak detaily, tak i záchyt na větev v podobě pěkné mašličky. Ty mají různé barvy, od modré, přes růžovou až například k bílé. Ozdobičky jsou ruční práce, což lze poznat především z toho, že často z některé trčí sláma, ozdobička je křivá, rozpadá se, anebo prostě jen není úplně jasné, co že má vlastně znázorňovat. Aby to ale nevypadalo, že jsou havraspárští úplní nešikové, dá se tu najít i několik opravdu povedených, ať už se jedná o panenku se sukýnkou ze stužky, nebo třeba o jednoduchou slaměnou hvězdičku.
O něco méně typická je ovšem špička posazená na vrcholku stromečku. Je totiž kovová, pravděpodobně bronzová a vyhotovená ve tvaru pírka oranžovočervené barvy. Završuje tak celou výzdobu havraspárského stromku.
I přesto, že stromek vypadá tak prostě a jednoduše, zdání v tomto případě klame. V průběhu dne se sem tam kolem stromečku mihne nějaký havraspárský a jeho spodní větve pokape jakousi tekutinou, lektvarem. A hodinu na to teprve začíná opravdová podívaná. Stromeček pěkně odspodu vzplane a žár ho postupně celý zachvátí. V ohrádce ze svíček, které tak tvoří jakousi bezpečnostní zónu ve spojení s podtáckem, se tak vytvoří takový netypický táborák, který tak pravděpodobně vyjadřuje typický vánoční požár stromečku.
Žár z ohně působí více než reálně, čímž varuje každého, kdo by se chystal ke stromečku v době této podívané přiblížit více, než je rozumné, že to opravdu není dobrý nápad. Ostatně, k varovnému účelu má zřejmě sloužit i cedulka z tvrdého materiálu opřená o vnější stranu svíček, která výrazným červeným písmem hlásá “Nesahat! Nepřibližovat se! Fakt to nedělejte!” Na cedulce nechybí ani spousta vykřičníků, a tak ji snad ani nejde nebrat vážně!
Po dohoření stromečku po něm zůstane jen hromádku popela sesypaná kolem květináče, který tam celou dobu požáru prostě a jednoduše stojí a na který jako úplné finále dopadne i bronzová špička v podobě peříčka, která sice padá, jak se na kov sluší a patří, pořádně těžce, nicméně při dopadu nijak nerozfouká popel do stran a dopadne nezvykle měkce. Asi kouzlo?
Každým dalším požárem se svíčky z vnitřní strany více a více roztékají a spojují se do sebe. Na konci prázdnin tak utvoří jakýsi celistvý kruh, zevnitř hladký, zvenku pěkně vroubkovaný, což určuje původní válcovitý tvar svící.
Jak je ale možné, že havraspárský stromek může hořet stále dokola a stále se znovu objevuje?
V průběhu dne, zřejmě v naprosto náhodných intervalech, je možné v síni zastihnout dvojici nejstarších havraspárských členek studentské rady, které na zpopelněný stromek použijí kouzlo, které už na první pohled vypadá opravdu složitě a namáhavě, a které postupně stromek vybuduje do předchozí podoby. Je ovšem třeba podotknout, že stromek je po každém požáru a znovuvzkřísení o něco chudší. To mu ovšem nijak neubírá na kouzelnosti, kterou mu dodávají jednoduché slaměné ozdobičky. Radost pohledět.
Sepsala: Ella Winchesterová