Mezi čtyřmi vánočními věnci si své místo našel i ten havraspárský, kolem kterého se vznáší lehká přírodní vůně borového jehličí, jež si studenti modré koleje vybrali jako základ pro celé společné dílo.
Větvičky jehličnanu jsou svázány do klasického kruhového tvaru, v průměru asi jeden a půl metru velkého. Na spodní straně vánočního věnce jsou připevněny šišky, které lemují dokola celý zelený kruh. Někomu by možná mohly připomínat paprsky vycházející ze samotného středu havraspárského díla. Výraznou ozdobou věnce je organzová stuha v bronzovém nádechu, ovázaná střídavě kolem celého obvodu mezi světle zelenými větvičkami.
Po celé délce kruhu se vinou porůznu připevněné snítky, v nichž by jistě znalé oko rozeznalo větvičky cesmíny s temně zelenými lístky a jasně červenými kuličkami, typické to vánoční dekorace. Snítky však vypadají, jako by se na nich vyřádila samotná vládkyně zima – kuličky jsou obalené v ledové krustě a lístky jsou pokreslené ledovými vzory. Kdo by si však myslel, že led na cesmínách roztaje, byl by na omylu. Ze zmražených dekorací se na hlavy kolemjdoucích pomalu snáší drobné lesklé vločky, které se těsně nad nimi rozplývají s tichým praskáním, jež by mohlo ostatním splynout s pomalou vánoční melodií.
Dál od středu, a zároveň blíže k šiškovému okraji, se v pravidelných rozestupech nachází do hněda zbarvená a různě velká soví pírka, která snad mají poukázat na kolej, z jejíž rukou věnec vzešel. Na chomáčku z pírek je připevněna vždy jedna středně velká mašle, uvázaná z modré, lesklé stuhy. Na každé z nich lehce světélkují menší skleněné baňky, které zřejmě nějaké šikovné ručičky naplnily slunečním lektvarem.
Sepsal: Kolektiv havraspárských studentů